středa 27. listopadu 2013

neděle 24. listopadu 2013

O šampiónovi Eduardovi Mourovi třetím, slečně Emmě a dobrosrdečném kocourovi Ferdovi

 

 





Slečna Emma má dva kocoury slavného šampióna Eduarda Moura třetího ze šlechtického rodu a dobráckého kocoura Ferdu. Šampión Eduard (a tak dále) vyhrává všechny kočičí soutěže.
Vyhrál první místa v soutěži :
  • lovení myšek  - gumových ;-)))
  • skok vysoký přes nejvyšší plot severní i jižní Moravy
  • skok daleký přes největší kaluž středních Čech
  • šplh na nejvyšší smrk Krkonoš
  • běh na 100 metrů kočičích
  • hod šiškou do dálky
  • soutěž v trhání lepenkové krabice
  • soutež o nejdelší kočičí fous

Prostě kocour Eduard je jednička. Také se s tím patřičně chlubí. Na krku mu visí ve dne v noci zlatá medaile. To aby všichni věděli s kým mají tu čest.
Slečna Emma je mladá dáma, která miluje kočky. Trochu jí mrzí, že Eduard má nos vysoko. Někdy mu trošku domlouvá, ale kocour Eduard na to nedbá.
Slečna Emma vlastní ještě kocoura Ferdu. Ujala se ho vloni v zimě. Našla ho na ulici zrovna když tolik a tolik mrzlo. Ferda měl velikánskou kočičí rýmu a slečna Emma mu uvařila dobrý heřmánkový čaj smedem, upletla teplou šálu a uvařila kočičí mňamku.
Abyste rozuměli kočičí mňamka se dělá takto : vezmete uvařené kuřecí masíčko, nakrájené na malé kousky, okořeníte šantou kočičí, přidáte kousek lásky, dobroty a pohlazení a to by bylo, aby se takový nemocný kocourek neuzdravil.
Ferda se  uzdravil a byla z toho veliká radost.
Kocourek Ferda je takový velký hřmotný, trochu nemotorný kocour, žádný šampión. Ledaže by byla soutěž o největšího nemotoru. To by pak byl asi první.
Ferda má ale veliké, široké, dobrácké srdce. A vůbec není pyšný. Je moc rád, že bydlí u hodné slečny Emmy v malém domečku s malou zahrádkou. Mají se moc rádi.
Kocour Eduard má Emmu také rád. Ale rád nakukuje do vedlejší zahrady. Je veliká, mají tam bazén s rybičkami. A  taky tuze velké bylinkové záhony, v kterých se tak dobře v létě povaluje.... A ten krásný veliký  dům -  tam se musí přece krásně bydlet!! Slečna Emma mu ale často říká: " Edo ta zahrada je sice krásná, ale bydlí tam velký zlý pes, který vůbec nemá rád kočky!".  Eda si ale potají, potichoučku, aby slečna neslyšela říká, že je přece šampión a nic se mu nemůže stát. A  tak když už se alespoň po stopadesáté první podíval toužebně
svojí dírou přes plot, řekl si :" Ten záhon s bylinkami tak krááásně vonííí, zkusím jen chvíli si tam poležet. A rybičky ty budou taky rády, že si s nimi přišel zahrát šampión Eduard Mour třetí. Ukážu jim svou medaili, která se třpytí jako ony. A ten pes, kterým mě Emma straší bude jistě rád, že se s ním chce seznámit slavný šampión."
Eda tedy odvážně překročil zakázanou hranici. A opravdu zahrada byla
krásnější, bylinky voňavější, dokonce rybky byly ještě zlatější než jeho zlatá medaile a vůbec všechno tam tam bylo nějak barevnějš ,hezčí a  voňavější....Tady bude jistě dobře, řekl si a usnul na záhonku s mateřídouškou.
Probudilo ho ale něco strašlivého. Otevřel oči a nad ním stál ten největší pes,  jakého kdy viděl. A měl ty největší zuby, které
kdy viděl. Měl také ty nejstrašidelnější oči,  které viděl. Strašlivě vrčel a křičel: "Co tu chceš ty umouněná, drrrrzá kočko, roztrrrrhám tě jako hada!!!" 
To už Eda viděl, že je opravdu zle.  Ani medaile mu nebyla nic platná a plot byl najednou tak strašně vysoký a strach tak veliký.
"Pomóóóc!!!!!Pomóóóc!!!!! " ozvalo se na Emině zahrádce, kde trávil polední siestu nemotorný kocour Ferda." To je určitě náš Eda . Je ale divné, že volá o pomoc. Vždyť je to ten nejlepší, nejstatečnější,  nejchytřejší kocour široko daleko. To bude asi nějaká jeho nová povedená hra. Půjdu se podívat co to zase vymyslel.  Ale kde je?  Snad není za plotem ve vedlejší zahradě.  Slečna Emma nám přece říkala, že je tam ten veliký zlý pes. Viděl jsem ho škvírou v plotě.
Jde z něj hrůza!  Vůbec nemá rád kočky a je moc zlý. Vídal jsem Edu  jak tam pořád toužebně nakukuje."
"Pomóóóc!!!!! Pomóóóc!!!!!!" Ozvalo se znovu. "Opravdu!!! Je na té zahradě. Co mám  dělat!!  Slečna Emma je ve městě a přijde dnes až odpoledne, říkala."
A tak ten veliký hřmotný kocour, který nikdy nepřeskočil ani ten
nejmenší plot široko daleko zapomněl na svůj strach a  rozeběhl se tuze velikým, největším během,  ze strachu o svého kamaráda.  A taky proto, že má veliké, dobrácké a  obětavé srdce. Přeskočil plot a skočil  tomu největšímu  psu, jakého kdy viděl na záda, a tím nejstrašlivějším kočíčím hlasem, kterého byl schopen, řekl: "Okamžitě pusť mého kamaráda,........nebo bude zle....!!!" Ten strašlivý pes se strašlivě lekl , protože ještě nikdy neviděl tak velikého a statečného kocoura. Začal blekotat "ano pane, ne pane... ano pane... ne pane....."
Ferda popadl Eduarda a obrovským skokem se vrátili na tu svoji
nejmilejší a nejkrásnější zahrádku světa. Eda byl tak vděčný a překvapený ze své záchrany, že chtěl Ferdovi  za statečnost  věnovat svou medaili. Ferda ale medaili nechtěl. Říkal, že to by přece udělal každý.
Když se vrátila Emma z města divila se velice. Eda měl medaili
schovanou v šuplíku a něco si špitali s Ferdou a tolik se smáli. Když se jich zeptala co se děje,  řekli,  že je to jejich tajemství. A od sousedů se dozvěděla,  že ten velký a strašlivý pes z vedlejší zahrady se prý začal  strašně  bát koček a kocourů. A když nějaká vleze na jejich zahradu říká jí paní  nebo pane.  A Eduard -  ten se od té doby již nepyšnil, protože poznal co znamená rčení: Pýcha předchází pád. Také poznal že láska zahání i ten největší strach. A také, že dobré srdce je víc než všechny medaile světa.

čtvrtek 21. listopadu 2013

pan "Albert"

                                             slíbená reportáž o trnkách :
                                                         se nekoná :-(

                                   ale měla jsem štěstí - byl přistižen při činu

říkám mu pan Albert podle igelitky, kterou plnil mými drahocennými fotografickými objekty a zimním krmením  pro ptáčky. Říkal mi, že je má také jako krmení pro ptáky. Ale takové trnkové vínko....? Budiž mu přáno :o) Už se těším na jaro - krásně totiž kvetou.


nezbyla ani tahle jedna  :o(

sobota 9. listopadu 2013

PODNOS ZE SÁNĚK

Některou z minulých zim jsme našly na stráni u našeho domu pohozený starý dřevěný tác. Ten den ho  používaly děti k sáňkování. Snad z nedostatku jiných dopravních prostředků, zkouška nového materiálu či recese. Neosvědčil se, a tak byl zahozen. Bylo nám ho líto určitě by skončil v popelnici. Asi nebyl zázrak že přežil, protože jak známo řemeslníci z dřívějších dob byli páni řemeslníci. Uprostřed tácu však byla velká prasklina. Rozhodli jsme se, že z ní uděláme přednost a dopadlo to takto:
 
 


                   a ještě jednou Bářiny domky na úložných krabicích do předsíně
                                              z kartónových obalů od bonbónů